Million Download Campaign - Get Your Hands Out My Pocket [Czech Translation]

(Original Post)

Translated to Czech by Barbara Okata

Kampaň za Jeden Milión Stažení – “Nestrkejte prsty do mých kapes!”

Včera večer jsem jel vlakem zpět do New Yorku a tak jsem prošvihl první polovinu udělování cen Grammy.  Když jsem dojel domů tak jsem akorát stihl pár bezva vystoupení, pár krásných vzdání poct a trochu povinných momentů “překvapení”.  Přesto všechno to byla veliká noc pro hudební byznys i přes nedávnou ztrátu velké zpěvačky Whitney Hustonové nebo mírnému zlehčení váhy díky nedoceněnému vlivu Dona Coorneliuse (Chris Brown hrál na počest?? Doufám, že jsem prošvihl to opravdové “vzdávání pocty” v první polovině Grammy, tak jako jsem nestihl vystoupení Etty Jamesové).

Úspěch Adele je pro mě testamentem toho proč tolik milujeme hudbu.  Konec konců za vším tím osvětlením, výbušnými efekty  a leskem, opravdové hudební nadání bude mít vždy své místo na tomto světě.

Z tohoto důvodu bych se rád pozastavil a odsoudil současné praktiky hudebního průmyslu. V mých posledních dvou článcích „Svobodný ve smyslu slova Svoboda“ (část I a část II), mluvím o tom, jak jsou hudebníci špatně odměňováni v rámci prodeje jejich desek. Mike Masnick, který pracuje pro TechDirt má několikaletou zkušenost zpravodajství v tomto odvětví, včetně reference k článku, kde milovaný country hudebník Lyle Lovett vysvětluje jak po 20 letech v branži a po 4.6 miliónech prodaných alb, nikdy nedostal ani cent z prodeje jeho desek.  Dal jsem do oběhu několik článků o této problematice a tak dnes nechci mluvit o ekonomické stránce věci, ale spíše o implikacích, které z toho plynou.

Položte si otázku, jak může úspěšný, světově známý hudebník, pracovat pro stejné hudební vydavatelství přes dvě dekády a nedostat zaplacen ani jeden autorký honorář či tantiému ze svých prodaných alb?  Je to proto, že ani jedno z jeho alb nevidělalo žádné peníze? A proč je nevidělalo?  Vždyť hudebník je původcem jeho tvorby, bez jeho práce by tu hudba nebyla.  Hudebníci jsou Alfou a Omegou jejich vlastního světa tvořivosti, který vytváří duševní, kreativní a věcnou hodnotu pro všechny v jejich okolí.  Hudebník by měl být tím prvním, který je finančně odměněn za svou tvořivost, nebo ne?

NE, podle hudebního průmyslu.  A to velké NE má dobré důvody.  Umělci se jen tak ráno neprobudí, vytvoří své dílo a  stanou se slavnými. Někdo musí sladit HODNĚ peněz, znalostí, vlivu a konekcí proto, aby se neznámý umělec stal hvězdou.  Musí je vytáhnout z neznámého světa a udělat z nich renomované hvězdy tak rychle nežli byste vyslovili „hop“ nebo v tomto připadě „Katy Perry“.  V rámci tohoto risku, který na sebe bere hudební vydavatelství, který je většinou ve výši několika miliónů pokud se jedná o tzv. Top 40 Act, by mělo hudební vydavatelství mít právo dostat své peníze zpět jako první, před tím, nežli začnou vyplácet všechny ostatní.

Zní to jako dobrý a férový byznyz – já investuju své finance a infrastrukturu, udělám tě slavným a ty mi to vrátíš před tím, než si začneš kupovat auta zn. Bentley. Jediný problém s tímto je, že to nedopadne jako „férový byznys“. Pokud jste to ještě neudělali tak vám stojí za to si přečíst o Courtney Love a její desetileté tirádě o špatnostech známých hudebních vydavatelství.  V prvé řadě,  pamatujte si, že hudbení vydavatelství nezískají zpětně všechny náklady z výnosů, nýbrž se to odvozuje z 10% z autorského honoráře  (například pokud investuji $1 milión, tak ty nedostaneš zaplaceno pokud se mi podaří prodat tvůj produkt za $1milión, ale až tehdy až prodám tvůj produkt za USD 10 miliónů a v tomto bodě ty máš nulový stav.  Pokud prodám pouze za $9 miliónů, tak mi budeš dlužit $100 tisíc, protože deset procent ze $9 miliónů je $900 tisic a ty mi dlužíš $100 tisíc neboť moje původní investice byla $1 Milión).  K tomu všemu, hudební vydavatelství nevyplácí všechny výnosy, ale pouze 85% výnosů, po té co si odečítají za tajemné koncepty jako jsou „bezplatné zboží“ a „slevy za poškozené zboží“ (mohl by někdo vysvětlit jak jsou tyto položky spojené s digitalním přenosem?).

Někteří z vás z branže mouhou namítnout, že umělci si mohou vydělat peníze z publikace jejich hudby pokud by si jí samy napsali.  To je pravda, až na to, že si hudební vydavatelství toto obšancují tzv. podmínkou kontrolované kompozice. Nakonec mnozí umělci (jako Lyle Lovett) skončí loajálně u opakovaného psaní, nahrávání, a turné a to vše za pouhopouhý zlomek benefitů, které vyplývají z jejich práce.  Jak dlouho by měl zpěvák jezdit pro vás po turné?  Minulou noc, šéf Grammy, Neil Portnow, uzavřel večer uznáním skvělého programu „Music Cares“, který ma na starosti pomoc hudebníkům v nouzi.  Proč by mělo tolik hudebníků zestárnout a zůstat na mizině?

Spousta lidí si myslí, že hudebníci skončí na mizině, protože všechny peníze rozhází díky svému rychlému životnímu stylu.  V některých případech je to pravdou.  Ale ve všech případech hudebníků, kteří podepsali smlouvy s velkými hudebními vydavatelstvími je zde ještě ta druhá pravda. Někdo zde metodicky připravuje o výnosy hudebníky, kteří tyto výnosy vytvářejí.  Vezměme například průměrného vysoce postaveného manažera v hudebním vydavatelství a postavme ho na pódium vedle jeho nejhoršího muzikanta a bude z něj naprostý propadák. Stejně tak jako když vezmeme nejlepšího kytaristu a posadíme ho vedle účetního nebo právníka hudebního vydavatelství, dovedete si představit jak to dopadne.

A co kdyby si umělci nabrali své vlastní právníky a účetní?  Ano.  Ale právníci a účetní vydělávají své peníze ne na jednom umělci, ale na mnoha umělcích, se kterými spolupracují.  Pokud jste jeden ze sta umělců, se kterými právník spolupracuje,  a jsou-li zde pouze 4 velká hudební vydavatelství, se kterými on sjednává smlouvy v rámci zatupování všech zbylých umělců, kdo si myslíte bude mít navrh v jednání – umělec ... nebo hudební vydavatelství?

Tento článek je dlouhý, ale já jsem se chtěl ujistit, že pochopíte podstatu věci, o kterou se tu snažíme.  Kampaň za Jeden Milión Stažení není jen o tom jak společně sdílet hudbu, ale hlavně o tom jak fundamentálně mění formu toho jak se zachází s lidmi, kteří tvoří hudbu a jak jsou následně kompenzováni.  Ano, nabízím svou hudbu zadarmo, stejně jako zbylých 95% známých a vydávaných umělců po celém světě.  Rozdíl je v tom, že já mám pod kontrolou svůj vlastní osud, já mohu vstoupit do partnerstvi s kýmkoliv kdo se mi bude zamlouvat, já mohu dát licenci k mé hudbě komukoliv koho si vyberu, a já jsem vlastníkem své značky, mého  jména a mé podoby a hlavně, mé hudby.

Když vám někdo řekne, že nápad „Open Source Hudby“ nedává smysl, tak jim řekněte ať jdou a podívají se na výpis z hlavní knihy kteréhokoliv umělce u hudebního vydavatelství a pak je pošlete do háje. Problém je v tom, že oni se nepodívají i když někdo bude stále argumentovat se stejnou problematikou. Potom tu musí být někdo, kdo zásadně změní přístup a prokáže, že je možné postavit kapelu na bázi „open“ otevřených principů přístupu a s pomocí dostupných technologií, dokáže dostat tuto kapelu a ziskat pro ní renomované jméno a udělat z ní vydělávající podnik bez toho, aby ukradl hodnotu, která je základem této kapely.

Takže pokud chcete, tak byste mohli říci, že Kampaň za Jeden Milión Stažení je věnována Lyle Lovettům tohoto světa.  Za ty umělce, se kterými jsme vyrůstali a které jsme obdivovali, ale jen málokdo z nás si uvědomil jak se s nimi zatočilo.  S vaší pomocí, je naším cílem osvítit novou cestu a prokázat, že je to cesta, kterou se stojí za to vydat. Pokud chtete stát na naší straně, na straně umění, kreativity, svobody a spravedlnosti, tak je tu jen jedna strana, ke které byste se měli přiklonit.

Toto je revoluce.  Nasedněte.

D.N.A.

THE MILLION DOWNLOAD CAMPAIGN (Kampaň za Jeden Milión Stažení)

Wanna be down? DOWNLOAD!

Million Download Campaign - Get Your Hands Out My Pocket [Portuguese Translation]

(Original Post)

Translated to Portugese by Paula Gartenkraut

Nos meus posts passados “Free As in Freedom” (Parte I e II), eu comento como os músicos geralmente não são recompensados pelas vendas de seus discos. Mike Masnick, da TechDirt tem anos de experiência reportando este problema, incluindo um artigo onde o reconhecido artista country Lyle Lovett explica que mesmo depois de 20 anos e 4.6 milhões de discos vendidos, não ganhou nenhum centavo. Mas hoje quero falar sobre as implicações e não do lado econômico do problema. 

Pergunte a si mesmo como um artista globalmente famoso pode trabalhar para a mesma empresa por 20 anos  e não ser pago pela venda de seus discos. Será que nenhum foi vendido? Ou o artista não recebeu sua parte das vendas? E porque não? Afinal o artista foi o criador do trabalho o qual sem o mesmo não existiria. O artista deveria ser o primeiro a ser pago pelo sucesso de sua criação, certo? 

NÃO, segundo as gravadoras. E este NÃO vem com uma boa explicação. O artista não acorda, cria uma música e fica famoso. Alguém investiu muito dinheiro, conhecimento, e  para que este sucesso acontecesse – para que saísse do anonimato e virasse uma marca como por exemplo Katy Perry. Já que a gravadora está investindo tanto sem segurança de retorno, quando este acontece a lei chamada "Top 40 Act" garante que o investidor seja o primeiro a ser pago. 

Parece que a industria da música é justa - eu invisto com capital e infra-estrutura para fazer você famoso, você me paga antes de começar a gastar com Bentleys. O único problema é que na verdade não é justo. Se você ainda não leu vale a pena parar por alguns minutos e ler o artigo da Courtney Love chamado 'Decade Old Rant' que ressalta os problemas de uma das maiores gravadoras desta indústria. Primeiro devemos lembrar que as gravadoras ganham 10% dos royalties (ou seja se eu invisto $1 milhão, você não ganha nada até eu vender o equivalente a $1 milhão do seu produto, mas depois de vender $10 milhões você terá um credito de $0. Se eu vender apenas $9 milhões, você ainda terá uma dívida de $100 mil pois 10%  de $9 milhões é $900 mil, $100 mil a menos do que o meu investimento de $1 milhão).

Alguns de vocês que já conhecem a indústria podem dizer que o artista ainda pode ganhar dinheiro com contratos a parte do contrato com a gravadora, por exemplo: merchandising, propaganda, etc e também escrever suas próprias músicas. Verdade, mas sabendo disto as gravadoras conseguiram incorporar nos contratos com seus artistas uma cláusula chamada 'Controlled Composition clause' (clausula de controle das composições). No final, muitos artistas (como Lyle Lovett) acabam fazendo todo trabalho sozinho (compondo, gravando, viajando em tour, etc) e com isto não divide seus lucros. Na noite passada o diretor do Grammy Neil Portnow encerrou o evento falando sobre o excelente programa "Music Cares" (Música Se Preocupa), que ajuda músicos que depois de muitos anos não conseguiram pagar suas contas mesmo trabalhando e pagando a gravadora. Porque tantos músicos envelhecem sem dinheiro? 

Muitas pessoas acreditam que artistas não entendem como negociar seu dinheiro, gastam tudo muito rápido e não pensam no futuro. Em alguuns casos isto é verdade. Mas em todos os casos onde artistas assinam com uma gravadora existe uma outra verdade. Algáém esta sempre ganhando as custas do artista. Porque? Porque eles conseguem. Músicos não são empresários, são artistas. Por exemplo pegue um executivo de uma gravadora e coloque no palco junto com o pior artista que ele gerência e verá que ele ou ela não vai se sair bem. Mesma coisa acontece se colocarmos este artista na sala de uma reunião com advogados e contadores. 

Mas e os artistas, podem contratar seus próprios advogados e contadores? Sim! Mas advogados e contadores precisam de mais de um cliente. Logo se você é cliente número 1 ente os 100 que seu advogado trabalha e existem apenas 4 gravadoras para negociar todos os 100 clientes, adivinha quem é que sai ganhando - o artista .... ou a gravadora? 

Sei que este post é longo mas eu quero ter certeza que você sabe o que estou fazendo aqui. A campanha 'The Million Download' não é para distribuir música mas para mudar fundamentalmente o paradigma e como os criadores são tratados e recompensados. Sim, estou distribuindo musicas de graça, assim como 95% das grandes gravadoras no mundo. A diferença é que eu controlo meu próprio destino, posso fazer parcerias com que quiser, posso licenciar minha música do jeito que bem entender, sou dono da minha marca, meu nome e mais importante, minha música. 

Quando alguém falar que a idéia do "Open Surce Music" não faz sentido, sugira que dê uma olhadora no contrato de um artista com a gravadora. Provavelmente não irá e seguira fazendo o mesmo comentário ... Até alguém provar que é possível gerênciar e promover uma banda utilizando toda tecnologia disponível de hoje em dia, criando uma marca reconhecida e rentável. 

Então para finalizar, quero dizer que a campanha 'Million Download' é dedicada á todos os  Lyle Lovett do mundo. Artistas que eu crescemos adorando e admirando e que poucos percebem como são usados pelas gravadoras. Com a sua ajuda, pretendemos provar que é possível. Se você quiser ficar do lado dos artistas, da criação, da liberdade e justiça, existe somente um lado neste debate.

Esta é uma revolução. Junte se a nos! 

D.N.A

THE MILLION DOWNLOAD CAMPAIGN (Campanha Um Milhão de Download)

Wanna be down? DOWNLOAD!

Million Download Campaign - Get Your Hands Out My Pocket [German Translation]

(Original Post)

Translated to German by Nico Karsdorf

In meinen beiden "Frei wie in Freiheit" Beiträgen (Part I & Part II) spreche ich darueber, wie Musiker in der Regel nicht gut für einen Rekordumsatz kompensiert werden. Mike Masnick bei TechDirt hat seit Jahren großartig über einige dieser Fragen berichtet, einschließlich einer Bezugnahme auf diesen Artikel, in dem der geliebte Country-Saenger Lyle Lovett erklärt, nach 20 Jahren und 4,6 Millionen verkaufter Platten, noch nie einen Cent von seinem Rekordumsatz gesehen hat. Ich habe eine ganze Reihe von Beispielen aufgezeigt, warum dies so ist. Heute will ich nicht über Ökonomie sondern Implikationen sprechen. 

Fragen Sie sich, wie ein erfolgreicher, weltweit renommierte Künstler für zwei Jahrzehnte für die gleiche Firma arbeitet und nie prozentual an seinen Plattenverkäufen beteiligt wird. Ist es, weil kein Geld mit der Musik gemacht wurde? Oder ist es, weil der Künstler nicht imstande war, an diesem Gegenleistungen teilzuhaben? Und warum nicht? Schließlich ist der Künstler der Stammvater dieser Arbeit, ohne dessen Beitrag gar nichts existieren würde. Sie sind das A und O ihrer eigenen kleinen Welt der Schöpfung, welche die geistigen, kreativen und materiellen Werte der Menschen um sie herum erst ermöglichen. Der Künstler sollte der erste sein, der durch den Erfolg seiner Schöpfung bezahlt wird, oder etwa nicht?

Nein, sagt die Plattenindustrie. Und das große "NEIN" kommt aus gutem Grund. Künstler wachen nicht auf, kreieren und sind berühmt. Während der Zeit, bis aus einem unbekannten Namen die Katy Perry wird, muss jemand eine Menge Geld, Wissen, Fremdkapital und Verbindungen aufs Spiel setzen. Da eine Plattenfirma so viel Risiko eingeht und in der Regel Millionen investiert bis ein Artist die Top 40 erreicht, sollten sie das Recht haben, ihre Investitionen zurück zu verdienen, bevor sie Gewinne ausschüttet.

Klingt wie Musikindustrie und ein fairer Deal- Ich schiesse das Geld vor und bereite die Infrastruktur, um sie berühmt machen und sie zahlen zurück, bevor sie anfangen, sich Bentleys zu kaufen. Das einzige Problem ... es ist kein "fairer Deal." Wenn sie es nicht bereits getan haben, lohnt es sich, ein paar Minuten zu nehmen, um Courtney Love's "decade old rant" über die Übel des Major-Label-Systems (grosse Plattenfirmen)  zu lesen. Zunächst halten sie sich vor Augen, Plattenfirmen gleichen ihre Ausgaben nicht durch den Umsatz aus, sondern auf der Basis der 10% Künstler-Lizenzgebühren (Wenn ich zum Beispiel eine Millionen Dollar investiere, dann werden sie nicht nach der Einnahme der ersten Million bezahlt, sondern ich fange erst an sie zu bezahlen wenn ich die Zehn-Millionen-Dollar-Marke überschreite und mit dem Erreich dieser Marke ist ihre Einnahme Null Dollar. Wenn ich nur Platten im Wert von neun Millionen Dollar verkaufe, schulden sie mir Einhunderttausend Dollar, denn 10% von 9 Millionen sind Neunhunderttausend und somit fehlen noch Einhunderttausend von der ersten Million, die investiert wurde.) Zusätzlich wird nach den Plattenfirmen nicht auf alle Einnahmen gezahlt sondern auf 85%, da erst noch die Abzüge nach geheimnisvollen Konzepten wie "free goods" und "breakage" gemacht werden (wie genau lassen sich diese Kosten mit Zahlen belegen?).

Einige von ihnen, die teilweise in der Materie stecken, könnten argumentieren, dass Künstler immer noch Geld aus ihren Veröffentlichungen machen, wenn sie ihre eigene Musik schreiben. Es stimmt, außer dass die Firmen sich mit der so genannten kontrollierten Zusammensetzungsklausel (controlled composition clause) daran bereichern. Am Ende machen viele Künstler (wie Lyle Lovett) die Arbeit eines Leibeigenen mit Schreiben, Aufnahmen, Auftritte und wiederholen dies, während nur ein Bruchteil des Gewinns ihrer Arbeit mit ihnen geteilt wird. Wie lange sollte ein Künstler touren? Letzte Nacht schloss Grammy Chef Neil Portnow den Abend mit der Anerkennung der Exzellenz des Music Cares Programm, das Musikern in Not hilft. Aber warum sollten so viele Musiker ohne Geld alt werden?

Die Leute denken, Künstler haben am Ende kein Geld, weil sie es mit ihrem exzessiven Leben verschwenden. In einigen Fällen mag dies der Grund sein. In allen Fällen, in denen Künstler bei grossen Plattenfirmen unterschrieben haben, gibt es noch eine andere Wahrheit. Jemand prellt ganz systematisch den Künstler um den Reichtums, den er erschaffen hat, er wird abgezockt. Warum? Weil sie es können. Musiker sind nicht Geschäftsleute, wir sind Künstler. Nehmen sie den durchschnittlichen Plattenfirmenmanager und setzten ihn neben seinen schlimmsten Künstler auf die Bühne und er oder sie wird sehr schlecht aussehen. Ähnliches  passiert, wenn sie einen durchschnittlichen Lead-Gitarristen an einem Tisch mit einem Steuerberater oder Rechtsanwalt einer Plattenfirma setzen.

Aber können Künstler nicht ihre eigenen Anwälte und Buchhalter anstellen? Ja. Aber Rechtsanwälte & Buchhalter verdienen ihr Geld nicht von einem Künstler, sondern von der Arbeit mit vielen. Wenn Sie einer von 100 Künstlern sind mit denen ein Anwalt arbeitet, während es nur 4 grosse Plattenfirmen gibt, mit denen er im Namen des Künstlers verhandeln muss, wer hat ihrer Meinung den ultimativ längeren Arm in einer Verhandlung - der Künstler oder ... die Firma?

Dieser Beitrag ist lang, aber ich wollte sichergehen, dass Sie wirklich den Kern dessen, was wir hier tun, erkennen. Bei der Millionen-Download-Kampagne (Million Download Compaign) geht es nicht nur um den Austausch von Musik, es geht um eine wesentliche Änderung des Paradigma wie Schöpfer behandelt und kompensiert werden. Ja, ich gebe meine Musik umsonst, genau wie 95% der Künstler, die bei den grossen Plattenfirmen der Welt unter Vertrag stehen. Der Unterschied ist, ich bin in Kontrolle meines eigenen Schicksal, ich kann mich einlassen mit wem ich mag, ich kann meine Musik geben wem ich will und ich besitze meine Marke, meinen Name und Persönlichkeit und vor allem meine Musik.

Wenn ihnen jemand erzählt, dass die Idee von "Open Source Music" keinen Sinn macht, sagen sie ihm er soll einen Blick auf den Vertrag einen Künstlers werfen, der mit einer Plattenfirma aufnimmt und dann sagen sie ihm, dass er sich zum Teufel scheren soll. Die Wahrscheinlichkeit ist, er wird es nicht machen und jemand anderes wird das gleiche Argument bringen ... wieder und wieder, bis jemand grundlegend beweist, dass es möglich ist, eine Band zu unterstützen und basierend auf "offen" Prinzipien sowie durch den Einsatz der verfügbaren Technologien diese Band nach oben zu bringen und in ein profitables Unternehmen zu verwandeln ohne alle Werte der Band zu stehlen.

Also, wenn Sie möchten, können Sie sagen, dass die Millionen-Download-Kampagne (Million Download Compaign) den Lyle Lovetts dieser Welt gewidmet ist, die Künstler, die wir lieben und bewundern, aber nur wenige von uns realisieren, wie extrem sie übers Ohr gehauen wurden. Mit ihrer Hilfe wollen wir einen anderen Weg aufzeigen, und beweisen, dass es sich lohnt, diesen einzuschlagen. Wenn sie auf der Seite der Kunst, Kreativität, Freiheit und Gerechtigkeit sein möchten, gibt es nur eine Seite, die sie in dieser Debatte nehmen können.

Dies ist eine Revolution. Aufsatteln!!!

D.N.A.

Million Download Campaign - Get Your Hands Out My Pocket [Polish Translation]

(Original Post)

Translated to Polish by Marcin Lominski

W moich dwóch "wolny jak wolność" postach (część I i część II) mówię o tym jak muzycy nie są zwykle dobrze opłacani za sprzedaż nagrań. Mike Masnick z TechDirt od lat pisze sprawozdania na temat tego problemu, w tym odnosi się do niniejszego artykułu, gdzie artysta Lyle Lovett wyjaśnia, jak po 20 latach i 4,6 mln sprzedanych płyt, on nigdy nie zrobił ani grosza z jego sprzedaży płyt. Już wiele razy przytaczałem dlaczego tak jest wiec dzisiaj nie będę mówił o ekonomii. Chcę porozmawiać o implikacjach.

Zadaj sobie pytanie, w jaki sposób, światowej sławy artysta który odniósl sukces może pracować przez dwie dekady i nie dostawać tantiemów za sprzedaż swoich płyt. Czy to dlatego, że nie było dochodu z muzyki czy artysta nie mógł brać udziału z tych zwrotów? A dlaczego nie? W końcu artysta jest prekursorem tej pracy, bez jego udziału to po prostu by nie istniało. Artyści są Alfą i Omegą w ich własnym, małym świecie tworzenia, które generuje duchowe, twórcze i materialne wartość dla ludzi wokół nich.  Czy artysta nie powinien być pierwszym do zapłaty za sukces swojego dzieła?

NIE według branży muzycznej. I to wielkie "NIE" pochodzi z ważnego powodu. Artyści tak po prostu nie budzą się, tworzą i uzyskują sławę. Ktoś musi włożyć wiele pieniędzy, wiedzy i uruchomić kontakty z branży, aby "wyłowić" artystę - aby od nieznanego stał się rozpoznawalnym w każdym niemal gospodarstwie domowym w czasie, jaki zajmuje Ci powiedzieć Katy Perry. Ponieważ podejmowane ryzyko jest na tyle wielkie i zazwyczaj wymaga zainwestowanie milionów aby się “wbić” w Top 40 na listach, owi inwestorzy powinni mieć absolutne prawo do odzyskania swoich pieniędzy, zanim ktokolwiek inny zacznie odnosić zyski.

Wszystko to brzmi i wygląda na uczciwy biznes - ja pakuję gotówkę i infrastrukturę, aby uczynić cię sławnym a ty płacisz mi z powrotem, zanim zaczniesz kupować Bentleya. Jedynym problemem jest to, że nie nie do końca jest to uczciwy biznes. Jeśli jeszcze tego nie uczyniłeś, warto poświęcić kilka minut na przeczytanie dziesięcioletnich rozważań na temat bolączki głównego systemu Courtney Love. Po pierwsze, należy pamiętać, ze etykiety nie spłacają swoich wydatków na podstawie przychodów, ale w oparciu o 10% nieodpłatności (np. Gdybym zainwestować 1 miliona dolarów, ty nie zarobisz po tym, jak ja sprzedam towaru wartości 1 miliona dolarów, ale po sprzedaży za 10 milionow dolarów W tym momencie twój bilans bezie wynosił 0. Gdybym tylko sprzedał towaru o wartości 9 millionow, ty nadal będziesz mi winien 100 tys, bo 10% z 9 millionow to tylko 900 tys czyli 100 tys mniej od mojej początkowej inwestycji 1 miliona dolarów) . Oprócz tego etykiety nie opłacą wszystkich przychodów, ale raczej na 85% przychodów, po redukcji tajemniczych pojęć takich jak "darmowe rzeczy" i "uszkodzenia" (jak dokładnie koszty te mają zastosowanie do plików cyfrowych?).

Niektórzy z was, którzy częściowo się orientują, mogą argumentować, że artyści mogą jeszcze zarabiać na ich publikacji, jeśli rzeczywiście napiszą własną muzykę. To prawda, oprócz tego, że koszt etykiety  zawiera także coś, co znane jest jako kontrolowanie klauzuli kompozycji. Na koniec wielu artystów (jak Lyle Lovett)  kończy na syzyfowym wykonywaniu swojej pracy: pisania, nagrywania, podróżowania, aby tylko w ułamku uczestniczyć przy podziale korzyści z ich pracy. Jak długo artysta powinien jeździć w trasę? Podczas ostatniej nocy Grammy szef Neil Portnow zamknął wieczór z potwierdzeniem utworzenia doskonałego programu “Music Cares”, który pomaga muzykom w potrzebie. Ale dlaczego tak wielu muzyków starzeje się w biedzie?

Ludzie myślą, że artyści nie kończą z pieniędzmi, ponieważ marnują je podczas “szybkiego zycia”. W niektórych przypadkach może być  to prawda. We wszystkich przypadkach artystów związanych z wytwórniami istnieje inna prawda. Ktoś systematycznie wykorzystuje, oszukuje artystów z bogactwa które oni generują. Dlaczego? Bo mogą. Muzycy nie są biznesmenami, są artystami. Postaw średniego producenta na scenie obok jego najgorszego artysty i zobaczysz ze pęknie ze wstydu. Podobnie umieść średniego gitarzystę przy stole z księgowym lub prawnikiem i wyobraź sobie, co się stanie.

Ale czy artyści nie mogą zatrudnić własnych prawników i księgowych? Tak. Ale prawnicy i księgowi zarabiają nie z jednego artysty, ale z pracy z wieloma. Jeśli jesteś jednym ze stu artystów, z którymi prawnik współpracuje, podczas gdy istnieją tylko 4 wielkie wytwórnie, z którymi on musi negocjować z w imieniu tych wszystkich artystów, kto twoim zdaniem ma ostateczny wpływ w negocjacjach - artysta ... czy wytwórnia?

Ten post jest długi, ale chciałem się upewnić, że naprawdę pojmiecie istotę tego, co tu robimy. Million Dollar Campaign nie polega tylko na dzieleniu się muzyką, zajmuje się szeroko rozumianym paradygmatem, jak twórcy są traktowani i wynagradzani. Tak, daję moją muzykę innym za darmo, podobnie jak 95% najważniejszych artystów wytwórni na świecie. Różnica polega na tym ze ja jestem kowalem  własnego losu i mogę współpracować z kim mi się podoba, dać prawa do mojej muzyki komu chce i sam jestem właścicielem swojej marki, nazwy i co najważniejsze, mojej muzyki.

Kiedy ktoś mówi ci, że idea "Otwartego Źródła Muzyki" nie ma sensu, to powiedz im, aby przyjrzeli się księgom artystów nagrywających, a następnie powiedz im by poszli do piekła. Kłopot w tym, że prawdopodobnie nie pójdzie, a ktoś inny będzie wysuwał ten sam argument ... znowu i znowu, aż ktoś fundamentalnie dowiedzie, że możliwe jest utworzyć zespół, oparty na "Otwartych" zasadach i dzięki wykorzystaniu dostępnych technologii, sprawi że nazwa owego zespołu będzie rozpoznawalna w domostwach i będzie przedsiębiorstwem przynoszącym zyski bez kradzieży wszystkich jego wartości.

Więc jeśli chcesz, możesz powiedzieć ze Milion Download Campaign poświęcona jest światu Lyle Lovetta. Swiat artystów na których dorastaliśmy, których kochaliśmy i podziwialiśmy, ale tylko niewielu z nas zdaje sobie sprawę, jak okrutnie zostali oni wykorzystani. Z Twoją pomocą, chcemy oświetlić inną ścieżkę, i udowodnić, że jest ona jedyną którą warto podążać. Jeśli chcesz być po stronie artyzmu, kreatywności, wolności i sprawiedliwości, możesz stanąć tylko po jednej stronie w tej debacie.

To jest rewolucja. Przygotuj się.

D.N.A

Wanna Be Down? DOWNLOAD!

Million Download Campaign - Get Your Hands Out My Pocket [Dutch Translation]

(Original Post)

Translated to Dutch by Franck Hanselman

In mijn twee “Free As in Freedom” artikelen (Deel I & Deel II) bespreek ik hoe muzikanten meestal niet goed betaald krijgen voor platenverkoop. Mike Masnick van TechDirt heeft hele goede informatie hierover die jaren beslaat, inclusief een verwijzing naar dit artikel waarin populaire country-artiest Lyle Lovett uitlegt hoe hij na 20 jaar en 4,6 miljoen verkochte platen, nooit een cent heeft overgehouden aan zijn platenverkoop. Ik heb in verschillende stukken al uitgelegd hoe dat komt, dus vandaag wil ik het niet over financiën hebben, maar over implicaties.  

Vraag jezelf eens af hoe een succesvolle, wereldbekende artiest twintig jaar voor hetzelfde label kan werken zonder ooit auteursrechten betaald te krijgen over zijn verkochte platen. Komt dat omdat er geen geld verdiend is aan de muziek? Of komt het omdat de artiest niet kon meedelen in deze opbrengst? En waarom niet? De artiest is uiteindelijk de maker van het werk, zonder zijn/haar bijdrage zou het eenvoudigweg niet bestaan. Zij zijn de alpha en omega van hun eigen creatieve wereld, die spirituele, creatieve en materiële waarde heeft voor hun omgeving. De artiest zou de eerste moeten zijn die voor het success van zijn/haar creatie krijgt betaald, nietwaar?

NEE, volgens de Platenindustrie. En dat grote NEE komt met een goede reden. Artiesten worden niet zomaar wakker, creëren wat en worden daarmee beroemd. Iemand moet VEEL geld, kennis, invloed en connecties aanwenden om een artiest te laten doorbreken – om hem/haar van onbekend tot algemeen bekend te maken in de tijd die het kost om Kary Perry te zeggen. Omdat het label zoveel risico neemt, en een investering doet van doorgaans miljoenen voor een TOP 40 act, zouden zij er recht op moeten hebben om hun geld terug te verdienen voordat iemand de winst begint uit te delen. 

Klinkt als degelijke handel en een eerlijke deal – ik lever het geld en de infrastructuur om jou beroemd te maken, jij betaalt me terug voordat je Bentleys begint te kopen. Het enige problem is, het is geen eerlijke deal. Als je het niet al gedaan hebt, is het de moeite waard om een paar minuten te besteden aan het lezen van Courtney Love’s tien jaar oude tirade over wat er mis is met het systeem van grote labels. Ten eerste, denk eraan dat labels hun kosten niet terugverdienen op basis van omzet, maar op basis van 10% auteursrechten voor de artiest (bijv. Als ik een miljoen investeer, krijg jij geen geld als ik voor een miljoen aan produkten heb verkocht, maar pas als ik voor tien miljoen heb verkocht, op welk moment jouw saldo nul is. Als ik slechts voor negen miljoen verkoop, ben je me nog steeds honderdduizend schuldig, want 10% van negen miljoen is slechts negen honderdduizend – honderdduizend minder dan mijn aanvankelijke investering van een miljoen). Daarbij komt nog dat labels niet over alle omzet betalen, maar slechts over 85% van de omzet, na aftrek van achterhaalde begrippen zoals “gratis artikelen & breekschade” (hoe gaat dat precies op voor digitale bestanden?).

Sommigen van jullie die een beetje op de hoogte zijn, betogen misschien dat artiesten nog steeds geld kunnen verdienen aan uitgave, als ze hun eigen muziek schrijven. Dat is waar, alleen doen labels daar ook een greep in met de zogenaamde beheerste compositie clausule. Uiteindelijk doen veel artiesten (zoals Lyle Lovett) het leeuwendeel van het herhaaldelijk schrijven, opnemen en toeren, terwijl ze maar een fractie krijgen van de winst op hun werk. Hoe lang moet een artiest op toernee? Gisteravond sloot Grammy-baas Neil Portnow de avond af met een erkenning van het uitstekende Music Cares fonds, dat muzikanten in nood helpt. Maar waarom moeten zoveel artiesten blut oud worden?

Mensen denken dat artiesten financieel niet goed terechtkomen, omdat ze geld verspillen met een dure levensstijl. In sommige gevallen is dat misschien waar. In alle gevallen waarin artiesten onder contract staan bij grote labels, echter, is er nog een andere waarheid. Iemand zorgt er systematisch voor dat artiesten het grootste deel mislopen van de rijkdom die ze creëren. Waarom? Omdat ze er mee wegkomen. Wij muzikanten zijn geen zakenmensen, maar artiesten. Neem de gemiddelde platenbaas en zet hem op het toneel naast zijn slechtste artiest, en hij slaat een slecht figuur. Zet op dezelfde manier de gemiddelde gitarist aan tafel met de accountant of jurist van een label, en je kunt je wel voorstellen wat er gebeurt. 

Maar kunnen artiesten dan niet hun eigen juristen en accountants inhuren? Ja. Maar juristen en accountants verdienen hun geld niet met één artiest, maar door met velen van hen te werken. Als jij één van de honderd artiesten bent die een jurist vertegenwoordigt, terwijl er maar vier grote labels zijn waar deze namens al die artiesten mee moet onderhandelen, wie heeft dan de meeste invloed, denk je – de artiest… of het label?

Dit is een lang artikel, maar ik wilde er zeker van zijn dat je echt de essentie begrijpt van wat we hier aan het doen zijn. De Million Download Campagne gaat niet alleen over het delen van muziek, het gaat over het fundamenteel veranderen van het paradigma hoe creatieve mensen worden behandeld en betaald. Ja, ik geef mijn muziek gratis weg, net als 95% van de artiesten in de wereld die bij grote labels zitten. Het verschil is dat ik over mijn eigen lot beschik, I kan samenwerken met wie ik wil, ik kan mijn muziek licenseren aan wie ik wil, en ik ben eigenaar van mijn merk, naam, beeltenis en bovenal van mijn muziek.

Als iemand tegen je zegt dat het idee van “Open Source Music” nergens op slaat, zeg dan dat ze eens moeten kijken naar het saldo van een artiest bij hun label en zeg dan dat ze naar de maan kunnen lopen. Het problem is, ze gaan waarschijnlijk niet kijken en iemand anders zal met hetzelfde argument komen… opnieuw en opnieuw totdat iemand fundamenteel bewijst dat het mogelijk is om een band een platform te bieden, gebaseerd op “open” beginselen en, door gebruik te maken van beschikbare technologieën, die band grote bekendheid te geven en er een winstgevende onderneming van te maken zonder alle waarde van die band te stelen. 

Dus je zou kunnen zeggen dat de Million Download Campagne opgedragen is aan de Lyle Lovetts van deze wereld. De artiesten waarmee we zijn opgegroeid en die we bewonderen, maar van wie slechts enkelen van ons beseften hoe ze werden genaaid. Met jouw hulp willen we een andere route belichten en bewijzen dat het de moeite waard is om hem te bewandelen. Als je aan de kant wilt staan van kunst, creativiteit, vrijheid en eerlijkheid, dan kun je maar voor één partij kiezen in dit debat. 

Dit is een Revolutie. Bereid je voor. 

D.N.A

Wanna Be Down? DOWNLOAD!